Ulicemi slz

Ano, máš pravdu, je mi blaze.
Ležím bez názvu na podlaze.
Jak had stočená do klubíčka,
z očí mi teče slaná říčka.
V kaluži lidské bolesti
píšu své vlastní pověsti:
stateční rytíři, krásné víly,
po kapkách jste mě opustili.
Tenká spojnice vzdechu a krve
našla si cestičku napoprvé.