JDU TEMNOU CHODBOU

Jdu temnou chodbou pořád dál,
nechávám za sebou stopy,
jdu tam, odkud vítr vál,
za mnou zůstávají kopy,
kopy mrtvých těl,
jejichž tváře bezduše visí.
Možná bych tu postát měl,
ale čas života mi mizí.

Proč musí války být?
Proč generál nemá krve dost,
kterou přestanou těla mít?
Proč nemůžu žít jako host,
celé týdny snít,
jak v bavlnce se cítit
a od světa mír chtít?

Přežil jsem už bitvy mnohé,
hodněkrát jsem umřel málem,
teď mě však uhodili pádlem,
bodli mě do srdce poté,…
vlečou se vteřiny strohé,
které sečtou ty životy holé,
jako teď ten můj.
Už slyším smrti kroky dlouhé,
prosím, Bože, při mně stůj!