Sonet Davídkovi

Na papír trošičku krve mi steklo,
v posteli zdrásané tělo mi leží.
Vkročiti ke mně se bojí i peklo,
nesměle dívá se zpoza mých dveří.

Pozvu ho dál, však bojím se, věru,
že pohled na tebe není moc krásný.
Zkopu tě z cimry, patříš Luciferu.
Tam klidně si o mě své ciráty básni!

Že poznat v rakvičce pujde tě stěží
a pod skříň uteklo jedno ti oko,
věř, na tom zrovna mi moc nezáleží.

Ležíš tu ohyzdně, a to jen proto,
že lvici divokou rozhod' ses dráždit.

..Zničím tě psychicky. Na co hned vraždit?