Slečna naděje

Vlas schovaný v papírové obálce
Kdo ví, kam ho chtěli poslat,
komu měl připomenout sezení v trávě
a sedmikrásek plný klín
Nebo snad noc vyplakaných očí
a prázdných pohledů do zdi
Tu čokoládovou náladu už ze svého patra nesmyješ

Připomíná vše
a nenechá zmizet v zapomnění
ani kousek zlomené ženy bloudící v zrcadlových síní
neslyšíc to strachuplné volání někde v sobě
Jen tiše hledá sama se svými odrazy