ŽIVOT

škoda každé rány,
která padne vedle,
říkáš si,
a při těch slovech,
mě mydlíš tvrdou dlaní,
jako fackovacího panáka,
a s úsměvem na rtech
čekáš,
kolik ran ještě vydržím.
Já mám tváře rudé,
a pálí mě,
jako kdysi dávno
pálil boží oheň
na hranicích
ženy nařčené z čarodějnictví.
Zároveň však,
mě vždy ty mihotavé
záblesky plamenů
odradí od toho,
abych se Ti vzdala,
sklonila před Tebou hlavu
a poklekla na kolena,
přestala se radovat
z útržků štěstí,
které mi proti své
vůli přinášíš.
Tak mě, baví-li
Tě to stále,
bij klidně dál,
ještě to nějaký čas vydržím,
než Ti konečně ustoupím a
uznám, že
Tys byl ten silnější,
že Tys byl
ŽIVOT