o smíchu z hlubin nitra...

Stála uprostřed
za bohyni i matku
a ze všech stran
křičeli synové a dcery

Slyšela všemi smysly
jejich bolest i pláč
A i když snad již
po stý pochopila
proč musí být i utrpení,
stejně v duchu
vysílala vzhůru:

„Proč?!“

Pak hledala způsob
jak mohla by pomoct
a bylo by to v souladu,
zkoušela se svým dechem spojit
odříkala mantry,
i tichý zpěv zněl,
pak modlila se
k sílám světla
bych pomohly i skrze ní

A pak to přišlo ..
z hlubin nitra...
náhlá vlna -
smích dravější povodně
zaburácel z plna hrdla
kdo nezažil,
přišel o hodně

smích, co viděl,
co je za vším,

smích, co lítal nad věcí

smích co nahlídl
i za to, co je za vším

a toužil všem jen trochu pomoci