Pramen vlasů

Vidím pramen...
je tak dlouhý, mění barvy,
sahá od nebe až k zemi,
je krásný...nemá zábrany ani stěny.

Proč na obraze je jen jedno nebe?
A proč jedna řeka,
v brázdách hlubokých stéká,
je mírou celého toho člověka.

To nebe je tak velké,
je hluboké, přesto mělké.
Má sílu uhranout mě hned.
To nebe je na zemi
a táhne k sobě, k sobě zpět.

Kolik pohledů její nevinnosti
dýchá z toho obrazu,
kolik životů bez soudnosti
dává krásu v počestnosti.

Chci vědět co obraz říká,
chci jeho skrytá tajemství,
chci ho zase najít a znát,
alespoň jednou, byl bych rád,
budu-li se moct zase na něj zadívat.