Svět

Přej si něco, padá burza světa
a pryč už jsou ta hojnosti léta,
kdy všechno tu pro všechny bylo,
kdy úplně jinak se snilo.
Kdy lidé mysleli že bude jen lépe,
že růžová budoucnost na dveře klepe,
že svět už má svůj osud jasný.
Ten pocit byl dosti předčasný.
Jak tak vidím tu náš svět v kolenou,
a celou společnost zlomenou,
přemýšlím, proč tohle se stalo
a jestli se tomu zabránit dalo.
Společnost už ale dosáhla konce,
na její počest zní umrlčí zvonce.
Světe, ty klidně se na hlavu stav,
teď už tě ovládá hladový dav.
Lidé teď tvrdě a hůře než opice,
perou se o zbytky suchého krajíce.
A tenhle dav se do světa řítí,
běda těm, které honí a chytí.
Tenhle dav vzpomíná na plané sliby
a k tomu navíc neodpouští chyby.
Dav je teď žalobce, soudce i kat
a každý kdo má se jen trochu rád,
snaží se držet hubu a krok,
jinak by nepřežil tenhleten rok.
Stal by se obětí násilné vlny,
té, které celý svět už je plný.
Snažím se zjistit, co se to děje,
kam že to společnost právě teď spěje.
Po chvíli už to najisto vím,
že svět se hroutí a my jdeme s ním.