Utopie

Pojď dál
zouvat se nemusíš
do andělských
poddušek

Dřepni si
na židli
kterou chceš
stejně nohama
nedosáhneš na zem

Budu ti vyprávět
celou noc
a nedovolím ti
usnout

Vůně amoniaku
z čerstvě
nabarvených vlasů
nezakryje lež
že prý je
přirozená
- ona nebo ta lež?
/kdoví

Jsem tvá
ranní něha
posedlost
utopií horké kůže
když ti tvé
libido vyčítá
že se tak moc
stydíš

Hrudník zásuvek
ze kterých
tajně vyndávám
své hříchy
za klíčovou dírkou
a nedovolím ti nahlédnout

Ráno mi
inkoust teče z očí
i z ran
co si sama způsobuju

Namísto tvářenky
si obličej
schovám pod pavučinu
co pokryla mlha
a kapičky z ní
se míchají
se slzami
i s pramínky krve
tekoucích po stehnech

Mon Amour