***bez názvu
***bez názvu
přes normální svět
padá stříbrné štěstí
směřuje ke mně
postupně zahltí mě
a pak budu krásně zasypaná
mé srdce, myšlenky i city
z toho všeho mě však vysvobodí
krutá realita mého panelového city
padá stříbrné štěstí
směřuje ke mně
postupně zahltí mě
a pak budu krásně zasypaná
mé srdce, myšlenky i city
z toho všeho mě však vysvobodí
krutá realita mého panelového city
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
Přímá reakce na realitu tvého života je podle mě přesná, rád hledám cit a ne dokonale složený verš. :)
09.08.2008 22:59:00 | prostějenjá
o ničem? stějně tak bych mohla nazvat tvůj komentář, ale já to neudělám, protože on mně něco říká, sděluje mi nechápavý a omezený pohled na soubor slov, které si přečetla; moje báseň je o pocitu, o rýmování v absolutním rýmu, o pocitu, který zažívám den co den, když musím vyjít mezi panelovou šeď vysokých baráků a konfrontovat to navíc s šedí místních lidí...sousedů, kolemjdoucích...v tu chvíli padá mlha a ne stříbrné štěstí...metafora pro uspokojující pocit
04.09.2005 08:37:00 | Hannah