Z papírků od žvýkaček udělám záclony

X: Jak dlouho se hodláš v té tašce přehrabovat?
Y: Až najdu kapsu kam se můžu schovat, nejlépe se zipem...
Tam si pak lehnu do zbylých sáčků od rohlíků.
Živit se budu drobky.
Jogurt dám na klíče, aby se neskazil.
Z papírků od žvýkaček udělám záclony,
nechám je celý den roztažené.
Díru nezašiju starou tkaničkou.
Pomocí ní se bude dírou spouštět do jiných světů.
Pak počkám na mouchu,
pět minut do odletu.
Navštívím sousedy dole i nahoře.
Poté se uadím ve svojí komoře v pravém rohu tašky.
A budeu mlsat.
Chtěla bys pozvat?
Já vím, že bys chtěla.
Jenom se netvař, že jsi tak skvělá.

Až ti u ucha jednou zabzučí.
Nemáchej rukama, jen klidně seď.
Všimni si blanitých křídel a složených očí.
Uvidíš krásu a před ní se zmenčíš do těch správných
rozměrů.

X: Potom se na jejím hřbetě usadím.
Možná, že poprvé něžně si pohladím
mouchu.
Zabzučím jí do ucha,
řeknu, že jedna stará ropucha
čeká na let.

Y: Kam?

X: K tašce se zipem, kde šustí sáčky plné drobků.
Kde se můžeš dívat celý den z okna.
A houpat se na tkaničce.

Y: Tak naskoč si a poletíme.
Jen ještě spolu zabzučíme
u pár lidských uší.
A potom sneseš se ke mě.
My shledáme se jemně, jako jsme se ještě nikdy neshledali.