Sen

Je to již dlouho co brk sem svíral
Slova psal, jediné co jsem si přál
Bylo zas cítit a znát hřejivý dotek něhy

Čas se sype a ulicí si spěchal
Myslel že vyhraje, ale naopak prohrál
Pač dosypal v průsvitné sklenici

Já zatím přemýšlel co napsat
List pergamenu prázdný a bílý jest
Jak sníh za okenící. Hle v tom sen přišel

V něm krásná, spanilá paní
V klopě krásný bodlák
Vlasy zlatý, jej pohled byl vlahý

Však zvláštní jest
Jej šat zdobil javorový list
Opasek z perel svíral jej pas

Můj obdiv vydal snad za sto
krásných drahokamů tak se jsem ji
obdivoval. Nebyla to její nevynost
nahota či zlatý vlas, ale její láska.

Tak milá byla, ale co to sen jest fuč
tak náhle bez rozloučení odešla mi přec
čekal jsem noc co noc a bděl u okenic
na šálkem sirupu co javorem mi voněl...