Mžení

Na stromech listí hladí ledový větřík,
Jako láska lásce hladí srdce.
Kapičky deště, co spojí se před dopadem na zem.
Babiččin ručně pletený bleděmodrý svetřík.
Jako tento svět, co stále umí spojit naše ruce.
Jen pochopit, že nejde o pouhý sen.

Z narezlé trávy, pokryté spadaným listím.
Ty kvítky bílé stále rostou a pro nás žijí.
Ne v zapomnění, ani ve lži.
Neposkvrněné, jako sníh, působí dojmem čistým.
Náš čas stojí, ale hodiny stále bijí.
Padá listí a dny se krátí. Stále mží.

Stále dál jdou a umírají osudy našich časů.
Dál ke sluneční záři, ke svitu směřují.
I listí každým rokem na podzim padá.
Připomíná pramínky Tvých ustřižených vlasů.
Tvé křehké srdce a krásné oči, když se mi svěřují.
Pomáhá mi vědět, že stále mě máš ráda