Neštěstí raní mlhy a mne

Raní mlha,
skryla vše v mrak,
mou tvář odkryla však.

Zloba pohltila myšlenky,
duše se schoulila
a cestu tím uvolnila.
Teď chtěl bych se bít,
do tváře někoho uhodit,
znovu a znovu,
jak šlo by to jen,
stále dál a uvědomění odhodit,
spálit jej v prach.

Mysl svá,
sílu pevnou má,
ta drží mou pěst,
nedovolí a agresi udrží.
Však zmítám se v nitru,
zemřu snad k jitru.
Pak ucítím,
doufám že klid
a budu moci jít.