Svět bez rukaviček.

Byl jednou jeden dům
a v tom domě stůl
a na něm listy popsané.

Ty listy papírové
a pohádky tam snové
jsou kapky potrhané.

Co pohádky,
jak můžu nazvat tak
co vidím tam.

Ne zázraky,
ne princ a drak,
to vám povídám.

Hledej dnes kouzla
jak chceš a kde chceš
je asi nenajdeš.

Možná jen trochu zla
a k tomu tam nešť
padající déšť.

Déšť tichý
a déšť poklidný,
déšť plný tichých slov.

A vítr nijak poklidný
a možná trochu bezcitný
a krutý lidský lov.

Pak podívej se do nebe
a do oblak
a všude tam.

A pak se koukni na sebe,
sáhni na ten brak
bez rukaviček dam.

Co uvidíš,
co ucítíš,
když to uděláš?

Jen lidský svět
a tvrdý svět.
Ano, ten náš.

A nemysli
a rozmysli
si co uděláš.

Vždyť tenhle svět
přece dobře znáš.