Lidé a svět

Svět jsou jen plná zápasiště,
kde každý ztratil cit pro lidi,
nespočetná tratoliště,
kde každou noc vlk zakvílí.

Svět jsou velké lány samoty
a dálky s vřavy hlučnými,
lidé s komplexem nahoty,
větami rádoby věcnými.

Svět je člověk jako osobnost,
když všichni táhnou v stádu,
kde zakrývají svou surovost
a každý táhne si svou kládu.

Svět je nespočet lidí
a každý je přesto sám,
každý jen sebe vidí
a vše ostatní je jen klam.

Svět je plno slov bez věty,
lidských těl bez duše a mysly,
kde lidé měli by mít osvěty
a lásku do srdce si vtiskli.

Svět je nenapravitelný kluk,
který neslyší a neposlouchá rad,
pak diví se přívalu svých muk
a nespočtu svých zrad.

Proč vlastně svět takový máme?
Proč tak chladný a zrádný?
Kde kdo si tu jak chce vládne
a nikdo nemá názor kladný.

Byl i dřív svět tak poničen?
Zdevastován lidmi?
Ne!
Dřív byl člověk, který byl naučen,
že má být rozumný, přemýšlivý a klidný.

A ne Ty davy dnešních ,,lidí´´, kteří hledí jen a jen na sebe.