O naději...nebo spíš o beznaději...

Pojď ke mně,
Nakreslím ti,
Jak vypadá naděje.

Je bílá, černá
Nebo v knize života
Ztracená do děje?

Kříčí
Z plných plic
Nebo jí vyřízli jazyk?

V hábitu
Žebráka
Se před ní musím plazit.

Čekat, až řekne
Pojď dál,
Dost dlouho
Za dveřmi jsi stál

Ale z jejích úst
Jen ticho
A chuť laciného vína,
Vážně jsem myslel,
Že naděje je jiná.