Osud

Ty to víš,
že přijde čas
a ty se přiblížíš
až tam, kde oči otevřeš
a znovu jasně uvidíš.

To, co jiní nevidí,
ba ani netuší,
že motýlem mezi vším,
co poletuje kolem
chtěl bych být prosím... honem.

Co vidíš, když do dálky se podíváš,
to dávno už necítíš,
to ani trochu nevnímáš.

Ale proč?
cožpak už jen půlku srdce máš,
že tak krutý soud kolem rozdáváš.

Osude, jsi to ty s kým tu rozmlouvám.
Jsi blízko světla,
ale umíš dávat tmám.

Myslím, že hodně jsi mě odměnil
a já snad jsem hoden
a sám jsem toho využil.
A doufám, že většinu sem si i zasloužil.

Ale za všechny své nároky
je třeba platit úroky.
Snad nebudu moc vysoké
a já můžu šťastný žít,
nezůstanou jizvy hluboké
na duši mé divoké.