pozvolna brouzdám...

Pozvolna brouzdám krajem světel
a slyším radost z mnoha úst,
má výška stejná už pár neděl,
avšak dál cítím tělo růst.

Všem vidím z úst řinout slova písně,
svět v pravdě kol plný zázraků,
nedávno spalo tu maličké pískle,
dnes hlavu má ustlanou do mraků.

Netrápím mysl zde vzpomínkami,
kráčím jen s hlavou vzpřímenou,
oh lidé drazí,nejste sami,
žasnu sám nad svou výměnou!

Hledím na oči navyklé v šero,
jako šat protivné carevny,
dejte mi někdo papír a pero
ať popíši z výšky svšt barevný.

Šťavnaté hory neunikly potu,
pojící řeku jak jeden kvas,
tu slyším krávy,tu stádo skotu,
louky na zlato proměnily kvas.

V tom oparu já neztratil hlavu,
buďte si tím každý dobře jist,
když kouknete na udupanou trávu,
můžete v mých stopách verše číst.

Uslyšíte slova jež urodily píseň,
z větru melodii upletenpou včas,
jež uhasí v mnoha srdcích tíseň,
jako hrdlo sucha napěněný kvas.

Pozvolna kráčím krajem světel,
chci slyšet radost ze všech úst,
má výška stejná už pár neděl,
avšak dál cítím tělo růst.