Dětství

Vnímám to jako sen, co kolem mě stále lítá,
a co skutečně se odehrál
(nejen v mé mysli),

i když jeho realita byla někdy nehezká a mírně krutá
(aspoň pro mě)

Když se řekne dětství, představím si lízátko,
které mi táta na pouti koupil,
v tu chvíli jsem snad byla i já
TÁTOVO CUKRÁTKO

Dětství je pro mě z bublifuku duhová bublina,
ve který jsme pohromadě já, táta, máma, strejda, bába,
prostě celá rodina
(bublina ňák praskla, jako všecky vždycky....nemám ráda BUBLIFUKY)

V dětství se koupu ve vaně plné pěny,
na které se káčátka z gumy kolébají
a káčají,
ne však dost na to, abych neslyšela,
jak se rodiče štěkají

Dětství je pro mě plné vin a trestů,
a teď otvírám svůj sešit, abych zjistila,
kolik mám ještě nepopsaných listů

Dětsví jsou černé oči s nevinným výrazem,
i když nezaplacenou tatranku
skrývám já za pasem

Dětství je plné výkřiků,
táty a mě ,
dvou hladových krků

Dětství jsou bonbónky ve staniolu,
někdy však kyselé
a zježí ti frizuru

Dětství je obklad na bolavém krku,
který studí a hřeje,
nejlepší lék je však,
když maminka se směje

Dětství je narozeninový dort,
co chutná sladce,
sní se však rychle
a svíčky na něm svítí krátce

Dětství je...