...zraňuješ

.

.

Bolíš mě a zraňuješ
a bereš mi všechno
sotva jsi mi to nabídl
Nestačím tvému kroku
jsem pořád o něco pozadu
a čas neskutečně pálí
vypálil mi do duše svá znamení
shořela v něm všechna láska
( a v popelu se ŠPATNĚ hledá )
to co bývalo
už není
a nebude

Nevstoupíš dvakrát do jedné řeky

teď to už chápu
a mnohem víc
a vím co jsem ztratila
svou hloupostí
Ne, nebyla jsem hloupá
jen opuštěná a slabá
a lehce zranitelná

Pod kůží to hoří
a v hlavě duní ticho
a v srdci...?

Hledej holubí pírko ve větru
až ho chytíš
půjč mi ho do dlaní
snad utiší ten žár
pohladí jizvy
a vymete z nich popel
Pak mu dám volnost
a ono mně křídla
A lásku kdo mi dá...?

Do daleka září ten zoufalý plamen
až není vidět ani hvězdy
ani měsíc ani slunce
aspoň já nic nevidím
v tom plameni jsem slepá
a bezbranná

Ne holubí pírko
ale pár labutích křídel
a možná ani ty ten požár neuhasí

Labutě JSOU věrné

A já musím vyhořet
a pak mi bude odpuštěno

Trápím se a naříkám
tam kdesi hluboko

Rozfoukáváš žhavé uhlíky
místo abys ten požár uhasil
a mizíš mi mezi prsty
Bolíš mě a zraňuješ
a do jizev po lásce
sypeš horký popel
a směješ se když pláču
holuby z klecí nevypustíš
prosím o vánek z jejich křídel

Bylo dost ohně
a duše se ztrácí v popelu

Bolíš mě a zraňuješ
ale nevíš
že to dokážu všechno překonat
i když už třeba nebudu nikdy šťastná...

Ohně se teď už nebojím
vždyť už shořelo úplně všechno
není o co se bát

Prohrál jsi, ŽIVOTE!

.

.