Na věky

Dávno, předávno, už jsou to věky
Co viděl jsem ji naposled
léta plynou jako proudy řeky
však setkal bych se s ní zas a hned.

Když od nás odešla
O kus dále jako to býva s časem
bylo mi smutno
já nechápal jsem.

Byl jsem moc malý
a jako každý
kdo nekoho rád měl
jsem žil chvíly osaměn.

Po 6 letech jsme se sešli
Změnila se , vyspěla
Z prva jsme se kousek přešli
štestí že mě videla .

Zašli jsme spolu na šálek čaje
a vzpomínali na ty chvile
na všechny krásné, smutné,vtipné
černé i bílé.

I po šesti letech
jsme si rozuměli
jako by to včera bylo
jako by nás to něco, či ten osud
nikdy nerozdělilo.

Naplnila mě silou,
radostí a vášni
k napsani téhle a dalších
upřímných básní.