O moci, poklonkování a realitě

Jsem úředník, stát dal mi moc,
jsem samosoudce, tvá zlá noc.
Mám v ruce zákon, mám tvůj spis,
šlápl jsi vedle? - jsi jen hmyz.

Nehodlám bráti v úvahu
tvou minulost či povahu
byť ublížils jen sobě sám,
buď exemplárně potrestán!

Jsem soudce, a jsem rozhořčen,
jste od nařčení oproštěn.
Důkazy chybí ve smyslu,
že konal jste v zlém úmyslu,
můj závěr vyzní na konec:
je nevinen pan poslanec,
jenž figuruje v registru
budoucích pánů ministrů.

Jsem občan, na nějž zákona
je namířena patrona.
Jsem ten, pro jehož záběry
visí v ulicích kamery…
Mně lžete s klidem do tváře,
jak uschlé kytce z herbáře,
a doufáte, že jsem jen vůl,
kterému mozek nezapnul.