...co já mám těch krámů zahrabaných vzadu pod kořínkama vlasů, to je děsný... už se v nich dávno ani nevyznám, bůhvíkolik jsem jich bez užitku ztratil... a stejně beru
krásný
22.11.2008 14:19:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Překrásný.Kolikrát si tak říkám, že jsem úplně prázdnej. A pak se nestačím divit, co se do mne ještě vleze. Teď už vím, proč piji do polopita 1***
21.10.2008 15:26:00 | cevert
... až budou poloprázdné, tož je čas, vydat se znovu krást... Moc pěkná básenka, ze života. Líbí se mi.
20.10.2008 09:08:00 | NikitaNikaT.
Jak by byl svět nudný bez kráděží:)
Už podle anotace jsem měla tušení, o co půjde, skvělý nápad, úžasně napsaný:)
Mrzí mě, že i když píšete o nádherné obloze s bílými mraky, působí to na mě hrozně městsky, nečistě, což tak ze začátku //s květinami// nebylo. Všude vidím kouř, auta, která zdánlivě nesmyslně uhání v co největší rychlosti...až se z toho začínám dusit... A je to správně, že jste to tak napsala, tak jak vidíte a cítíte. To jen mě to trochu děsí //trochu?!//. Ale o mě tu teď nejde:)
Nechtěla jsem Vám tu psát komentář ala moc se mi to líbilo, který člověk vymyslí během dvou minut- maximálně. Už proto, že z rutiny psaní komentářů k Vašim dílům se stala- díky mé lenosti- spíše ojedinělá činnost. Jsem ráda, že jsem zase měla tu čest:)
19.10.2008 22:00:00 | Jesus
V tomhle směru jsem nenapravitelný hrozný kleptoman 8-)
19.10.2008 18:46:00 | Chancer
...ano, ano, ano...to je ono tolik toužené a hledané štěstí...je všude okolo nás
19.10.2008 11:18:00 | Lota