Hledání

Přelet nad barikádami smutku
je úkol leckdy nemožný.
Přede mnou strouha mých skutků
a já mám v ruce jen z hlíny hrudku

Sním o louce tak zelené,
jakou nikdo nikdy neviděl,
sním o místech tak krásných,
o kterých sem ani nevěděl.

Tak těžký je přelet,
jak jen představit si dokážu
V zrcadle jen těla skelet
a tím myšlenky si nesvážu.

Každý občas bránu zavřenou má
do krajiny štěstí.
Vchodu brání hradby smutku,
však za nimi jsou hezké zvěsti.

Kdo smutek nevnímá
a nechá zapůsobit čas,
ten do krajiny štěstí vstupuje
a řekou radosti sám propluje

Tak poddám se síle času
a ucítím ten zvláštní pocit,
ten mráz po zádech působí duši spásu
a tak náhle vidím opět světa krásu