Poupě naděje

Otvírá se poupě,
ukazuje svůj květ.
Připadám si hloupě,
jak ten širý svět.

Jít ven smát a radovat se,
nesedět doma, nelitovat se.
Růst jako onen květ,
který provoní celý svět.

Symbolem mé naděje se stává,
tuhne a zůstává, jak sopečná láva.
Opět ve váze kvete dál,
to abych se zas smál.

Konec hořkosti, nová naděje tu je,
jen ji ulovit, když tajně světem pluje.
Ona totiž umírá poslední…