Bez domova

Namísto pod střechou pod hvězdami,
namísto peřinou novinami,
namísto lásky prázdné dlaně,
na srdci rány zotvírané...

Za družku svou má samotu,
sám stínem mezi všemi
a do tichého řinkotu,
sténá a křičí, pomozte mi...

A skoro nikdo neslyší...
a slova z úst mu vítr vzal,
sám sobě skrýší nejvyšší
a svět se točí, točí se dál...

Do stromu vrásky vyhloubil
déšť slz a špatných zkušeností,
jen střípky posbírat z těch chvil
a poznat zas lásku, poznat zas lásku a štěstí...

Dvě dlaně jako větve stromů , čekají stále na zázrak,
že obrostou listím, že zmizí ten mrak,
že po zimě se jaro vrací,
že obměkčí se slupky srdcí...