Svět

Koukej jak kvete růže,
koukej jak zelená strom.
Hnědá je medvědí kůže,
jak výstřel zaznívá hrom.

A ty v tom světě,
v tom světě principů.
Ty v tom světě,
kde uznávají robotu.

Koukej, to bude náhoda,
nebo je možné, že člověk žije?
Nekoukej, to není svoboda,
to jenom láska v tom světě hnije.

A ty? Co ty tady,
nerada pravidla, nehodna zrady.
Co ty, po čem toužíš,
nebo jen ráda tady, sama se soužíš?

Koukej to zvířátko,
ono tě nevidí?
Možná jen nechce,
stydí se za lidi.

Vražda střídá pomstu,
denní je to chléba.
A lidé, co vraždí,
netuší, že není to třeba.

Koukej, je to ještě krásné,
to ticho, ten klid.
Není ti snad jasné,
pro co dříve vymřít chtěl lid.

Jiná pravidla, nedávají smysl,
a ty? Ty v tom světě,
ve světě zázraků, válek, krás,
marně hledáš svou mysl.