Garmin Feromn

U kulatého habrového stolu...
Sedí muž držící stříbrný pohár...
Pohled bezvýrazný, naplňen nicotou...
Prokřadlé ruce svírající portrét své milé...

Slza mu teče po jeho smutné, unavené tváři.
Feromn, skromný muž myslející na svou milou,
jak je zubožená v temném žaláří...
Potřebuje aby se dostalo pomoci...

Jeho stříbrné vlasy ve světlu večerních paprsků,
hazí mnoho barevných odlesků...
Diamantový meč, jenž spravedlivě rozsoudí,
která hlava bude od těla odejmuta...

...Muž stojící proti temným démonům.
Víra, že se shledá se svou milou,
ho naplňuje jistotou...
Nechci! Nechci ty dát své nasledanou..!

...Obavy, jenž ho noc co noc děsili...
Bohužel, se vyplnili...
Hlasy Bohů našeptávali, že je u nich v bezpečí...

Pozemský anděl...Jenž zde kráčel světěm
daroval všem svou poučku, i všem dětem...
že vše, se nedá vyměřit zlatem...

byl to stříbrovlasý Garmin Feromn...
Pán, jenž rozsoudil pravdu a hříchy trestal...