Jeden večer ....

V noční tmě bloudím
a hledám cestu žitím ....
pořád se ztrácím ...
Proč cítím to, co cítím ???

Mám strach si přiznat
pravdu sobě samé ...
Mám strach jít dál ....
Bojím se toho, co se stane ....?

Tělo mám sevřené
v okovech strachu
ten míchá se však s nadějí...
Zlomím to prokletí,
co nad námi visí ,
nebo mám odejít raději ..?

Ve tmě tu jediné okno zas svítí
a já jdu blíž, nohy se klepou ...
Jsem můra, co do pasti zase se chytí -
třeba se vydávám na cestu slepou ...

Věnuji oknu tichounké klepání ....
ozvou se kroky ....
...pak očí setkání .....

Všechno je za námi
dny špatné končí
nejsme dva neznámí
to zlé se loučí ...