Víš, že jsem si vzpomněla na pohádku o zimní královně, na Gerdu a Káje, na lásku ztracenou v říši ledových zrcadel a rampouchů...Ale Ty máš v sobě tolik lásky, že by Země ledu roztála. A to je dobře.
28.10.2008 08:04:00 | Iva Borecká
Ta se Ti, Labutěnko, moc povedla! :-))
Část toho smutku přináší i podzim. Listí opadalo a už to není ono. Zase ale přijde jaro...
28.10.2008 07:24:00 | poustevník Jirka
chceš,i lásce se bude chtít,jdeš i ona musí jít,už viděli jste se ,určitě ,musíte se znát ,cest je málo a potkáte se jistě ,možná tisíce setkání,možná jen jednou ,na pořád ......láska je v každém z nás
28.10.2008 00:37:00 | Belmon
někdy..
prázdno zalepí i černou díru..
stane se začátkem..
umí dodat sílu..
i když je život už jenom na vlásku..
srdce vždy bude bít..
..pro lásku..
27.10.2008 22:27:00 | Bean
ten závěr, ten je skvělej.... máš pravdu, za láskou je třeba jít.. vždy, za všech okolností... a na překážkách se pozná její síla
26.10.2008 21:42:00 | Caracol
...tak smutnou labuť jsem ještě neviděla...po nevlídných časech zas přijdou lepší...to je zákon, zas budeš plout po klidné vodě...
25.10.2008 23:34:00 | Lota