Naplněný osud

Falin:
Tajemná postava pod kápí
Jde uličkou a něco ji trápí
Trápí jí vzpomínky a sny,
Které vídá mezi svými dny,
Které tráví zavřená
Kdesi sama pohřbená
Slza z oka skane
„Už jdu, můj pane.“

Řekla a rozeběhla se ke svému Stvořiteli, nezastavila se před nikým a lehce se proplétala mezi procházejícími lidmi. Díky její rychlosti si jí nikdo nevšiml, jen cítili vítr na tváři. Nikdo ji neviděl.
Až na jednoho.
Sledoval ji již dlouhou dobu, stále nezpozorován, s neumírající nenávistí k jejímu Stvořiteli.

Aldeon:
Stojím stále ve stínu
V ruce držím květinu
Rudou jako krev
V srdci jen hněv
Na toho, kdo mi ji vzal
A nesmrtelnost jí dal
Toužím být znovu s tou,
Co běží za ním tmou

Stál ve stínu a jeho ledově modré oči ji sledovaly. Věděl, kam běží a trhalo mu to srdce. Velmi dobře věděl, co ho čeká. „Zemře mou rukou, tak jsem přísahal nad jejím hrobem.“zašeptal pln nenávisti. „A má láska,“odmlčel se. „Zemře s ním. Bůh buď milostiv její ztrápené duši.“bolestně dodal. Vydal se stíny za ní.

Doběhla na místo, které spatřila ve své mysli. Bílým sněhem pokrytou pláň se zasněženými náhrobky. Zůstala před jedním z nich stát a četla.

Falin:
Zde bdí duch krásné Falin
Ze země starých rozvalin,
Kde bývala princeznou
S láskou bezmeznou
Od muže i poddaných
Všech srdcí udatných
Zabita divou nestvůrou
Upírem s černou aurou

Jen co ta slova dočetla padla na kolena do bílého sněhu a rozplakala se. Studené slzy na její chladné tváři ihned mrzly a dopadaly do sněhu již jako kousky ledu. Vzpomínky na ty doby vyplavaly na povrch, kde jen pálily a bolely. Procitla již, vzpomněla si, co se jí stalo, co se stalo s jejím královstvím. Jen si nevzpomínala, co se stalo s jejím milovaným mužem a to jí trápilo nejvíc.

Falin:
Já žila poklidným životem
Bývala jsem země klenotem
To však čas pryč odvál
Čas na ranách neplýtval
Jednou v noci se objevil on
Všech nočních tvorů baron
Jediné kousnutí a sladké napití
Stačilo k hrůznému krveprolití

Konečně přišel ten, který to vše způsobil. Pohlédla na něj a spatřila tu krutost, kterou nikdy před tím neviděla, protože měla pásku na očích, kterou dostala od svého Stvořitele ve stejnou chvíli, kdy zemřela. Ale nic není věčné, ani to, co z ní udělal.

Falin:
Tu noc si již vybavuji jasně
Můj život utnul předčasně
Připlížil se, chytl mě a kousl
K bledé slečně ale nedonesl
Donutil mě též jeho pít
A upírem jako on být
Proměna přišla pomalu a bolestivě
Přivlastnil si mě chamtivě a mstivě

Vzpomínky jí v očích hořely jako pochodeň, když uslyšela blížící se kroky. Ohlédla se na muže v černém, jak vytahuje stříbrný meč. Zatajila dech a jen ho sledovala. S odevzdaným pohledem se dívala, jak se napřahá rukou, v níž měl meč. Zavřela oči a čekala na svůj osud. Sekl…

… Meč dopadl do sněhu. Falin se klepala a konečně otevřela oči. Pohlédla na svého manžela Aldeona a v jeho očích spatřila bolest. „Nedokážu to. Nemohu tě zabít, na to tě moc miluji.“ Otočil se na jejího stvořitele. „Ale tebe zabít mohu.“rozkřikl se a zaútočil.

Aldeon:
Běžím proti nepříteli
Vzpomínky neodletěly
Smrti vstříc běžím
Meč v ruce držím
Stříbrná čepel se leskne
Má nenávist vytryskne
Nepřítel s poklidem na místě stojí
V myšlenkách se proti mně zbrojí

Její Stvořitel se na něj zadíval a pousmál se. „Statečnost je krásná věc, pokud je touha za co bojovat. Ty toužíš jen po pomstě a dokud mě nezabiješ, nebudeš mít nikdy klid. Ale já se tak snadno nevzdám.“pronesl s krutým úsměvem.

Stvořitel:
Žiji každý den v temnotě
Mé srdce zeje v prázdnotě
Smrt lidem rozdávám
Milost ale nedopřávám
Proměnil jsem již tolik lidí
Život vás všechny jen šidí
Proměna v upíra je ode mě dar
Nikdy nepřišla zatím na zmar

Aldeon běžel proti němu a zaútočil svým stříbrným mečem. Provedl úder na hlavu, ale Stvořitel se meči vyhnul s ladností kočky. Aldeon útočil jak jen mohl, ale nebylo mu to nic platné. Stvořitel využíval své schopnosti a jeho ranám se jen vysmíval. „Musíš se více snažit, mstiteli. Tímto způsobem mě nezabiješ ani za tisíc let.“vysmíval se mu Stvořitel do očí.

Aldeon:
Síly mi pomalu dochází
Něčí život dál odchází
Doufám, že můj to ještě není
Konečně vychází v blouznění
Už jen pár sil mám
Jeho snad udolám
Poslední ránu musím mu dát
Ne, své poslání nesmím vzdát

S tím Aldeon začal útočit ještě zuřivěji než doposud. Stvořitel přestal s vysmíváním a musel uhýbat rychleji. Aldeon prováděl výpady stále víc zuřivěji. Vypadal jakoby měl více rukou než jen dvě.
Falin stále klečela ve sněhu a sledovala jejich boj. Studené slzy stále padaly k zemi a na její tváři zanechávaly náznaky, kudy prošly.

Falin:
Co jen dělat mám?
V životě bloumám
Jeden mi nový život dal
Druhý při mně vždy stál
Zrada pro oba by byl jed
Mé srdce je stále jako led
Aldeon ho ale rozehřál
Čas k rozhodnutí dozrál

Vstala, tasila meč a vběhla mezi bojující muže. Boj se zastavil a oba na ni překvapeně pohlédli. Aldeon zrychleně oddechoval a nabíral sílu. Stvořitel překvapeně a potěšeně sledoval Falin. „Výborně, Falin. Pojď ke svému Stvořiteli.“pobídl ji.

Stvořitel:
Věrnost je věc samozřejmá
Ztráta potomka bývá újma
Újma velmi bolestná
Upírka bývá bezcitná
Upír bývá ale krutý
Jeho osud je mrzutý
Vím a znám velmi dobře
Postavím se všemu chrabře

Falin vykročila velmi pomalu ke svému Stvořiteli. „Ne! Nedělej to, Falin!“vykřikl Aldeon. „Musím, Aldeone. Víš to sám moc dobře.“odpověděla s klidem. Aldeon ji jen sledoval a po celém těle se třásl.

Aldeon:
Našel jsem ji po dlouhé době
Vím, že patříme stále k sobě
Ale vidím, že ji ztrácím zas
Cítím se znovu jako chuďas
Má láska jediná
Zdá se být jiná
Stvořitel ji pozměnil k obrazu svému
Obrazu silnému, krutému a bedlivému

Přišla ke Stvořiteli a usmála se. Páska na mysli již nebyla a věděla tedy velmi dobře, co má udělat.

Falin:
Má cesta již u konce jest
Snad vyjde má malá lest
Aldeon v mou proměnu ve zlo věří
Svůj život mi nejspíš znovu nesvěří
Nejspíš k tomu šancí mít ani nebude
Stůj při mně, nevím co přijde, osude
Jdu ti vstříc má smrti
Tvá pravidla mě škrtí

Objala ho. „Již se k tobě nevrátí, Aldeone. Sám to vidíš. Má cenu stále bojovat?“pronesl krutě Stvořitel. „Stále to cenu má, protože pomsta bude jen má.“řekl Aldeon s bolestným pohledem k dvojici. Díval se na ně, sledoval jak se na něj Stvořitel pohrdavě dívá, když se ten pohled změnil. Z pohrdání se proměnil v bolestnou grimasu. „Falin, ty zrádkyně.“byla jeho poslední slova. Pak se rozpadl v prach. Aldeon zůstal stát a sledoval Falin. Sledoval jak tam stojí před hromádkou prachu s nožem v ruce.

Aldeon:
Čekal jsem zde od něj smrt svou
Viděl jsem, jak andělé mě zvou
K sobě nahoru do nebe
Mé srdce již nezebe
Má láska zvítězila
Ty roky tu přežila
Šťasten teď tu stojím
Nenávisti se nebojím

Padl na kolena. „Falin.“vydechl překvapeně. Rozeběhla se k němu a objala ho. „Aldeone, je mi líto, co se stalo.“ „Já vím. Sledoval jsem tě dlouhou dobu. Čekal jsem na tuto chvíli od té doby, co jsem tě pohřbil.“podíval se jí konečně do očí a za ní spatřil oblohu. „Musíš jít. Bude svítat.“řekl. „Ne. Už nechci dál tak žít. Nechci být parazitem na druhých. Již ne.“rozhodla se.
Falin:
Mé noci se již krátí
Má duše se nevytratí
Zůstane v tvém srdci provždy
Už nechci páchat lidské vraždy
Bolest lidem způsobovat
Nechci znovu chybovat
Toužím úsvit spatřit znovu
Pohlédnout v tvář Apollónovu

Sluneční paprsky se pozvolna rozprostíraly po krajině, Aldeon s Falin si vychutnávali poslední společné chvilky v objetí a sledovaly blížící se paprsky. Už nebyl čas rozhodnutí vzít zpět. Naposled se políbili, když paprsky dostihly Falin. Její rysy se začaly postupně měnit až z ní zbyl jen prach.

Aldeon:
Na tento konec jsem se připravoval
Avšak tak bolestný jsem ho nečekal
Má láska mi zemřela v náručí
Stesk a smutek srdci neporučí
Neporučí mi můj život ukončit
Naopak, v lovu upírů pokročit
Vím to jistě konečně
Zabiji ty nadbytečné

Vstal, zastrčil meč do pochvy a zadíval se na prach, co býval ženou, kterou miloval, jak zůstává ve sněhu. Sníh pod ním tál. Pokřižoval se, naposledy se zadíval na místo, kde jeho láska zemřela a odešel do slunečného rána.