Sklenka vína

Po sklence vína jdu spát a s pocitem,
že mě nikdo nemá rád.
Pod peřinou uplynulý den se snažím přehrávat a zjištˇuji, že má vlastní řád.
Řád stejný jako všechny jiné dny.
Ten věčný, vleklý, nudný...... osamělý pád.
Pod hřejivou dekou onanovat a přitom sama sebe odpuzovat.
Ostatní od sebe odstrkovat a sama sebe zatracovat.
....
Je těžké po sklence vína jít spát s hořkým věděním, že člověk sám sebe nemá rád!