Loutkové divadlo ...

Loutková hra, bez provázků, asi na infra,
lidi jsou na baterky, slepý a hluchý,
připravený přijmout cokoliv a nezpřetrhat vedení,
fungovat a držet systém bez poruchy ...
Kolik je hodin, vstávám do práce hned ...
Musim letět a takhle ještě 40let,
Ale prej se to dá ...
Kdybych prej se líp učil, mohl jsem lidi okrádat já ...
Loutková hra, výsluní pódia,
v pozadí je dělník hlavní hrdina.
Páni mistři ovladači, celá holota,
loutkový drama o mutaci v robota.
Vyráběj loutky, píšou scénář a práva ...
Věděj jak žijem, ale nežijou s náma ...
Jsou to páni mistři, ovladači loutek, uměj hrát,
samotný loutky jsou teď out, bojej se barikád ...

Loutková hra ...
... a její pravidla ...
Rozdělit loutky na lepší a horší třídy,
vytvořit rozdíly a definovat vady,
hlídat ty co nechtěj hrát, hlídat ty co jsou tady ...

To co je správný nemá pochopení,
loutkám vysychá cit, asi spí u topení ...
Sami proti sobě, ztrácej čas špatnou rolí,
v týhle prašivý hře, kde se loutka loutky bojí ...
Loutek je spousta, loutky si vadí,
dřevo jako dřevo, ze všech lítaj piliny,
a některejm to nestačí, jsou z ebenu, čistýho stromu,
chtěj svý vlastní divadlo, svý vlastní podium,
vyhladit ostatní loutky a jít v klidu domu.
Mají možnost, mají právo věřit v ideu,
šílenství jejich totalitního režimu ...

Loutky jsou všelijaký a všechny v tomhle bordelu,
v tomhle divadle tohodle systému ...
Loutky maj sílu stát ...
Nemusí spadnout když povolý nitky, nesmí se bát,
stát na vlastních nohou, hrát společně a vědět proč
se musí zničit tenhle kolotoč, i s pány mistry, ovladači loutek,
s těma všema co budou jednou naše almužny za práci dělit dvěma ...