"V dnešní společnosti"

Když básník mluví o smyslu své básně,
když zpěvák zpívá s ironií v hlasu,
to vůbec možná nezní uším krásně,
a svět z toho má zhola nějakou spásu...

Však každý ale zastaví se přec,
když před očima žří "to co tu ještě nebylo",
to není jen tak obyčejná věc,
když hledíš do střepů- zrcadlo se rozbilo...

Ty chodíš po těch střepech, co zanechals tam sám,
bodají do nohou, ale ty vydržíš,
já tě znám...

Možná že si někdo bude říkat,
z těch lidí, co to dobře s tebou myslej prej,
že neměli by vůbec na nic čekat,
že k tobě je život prostě zlej...

Možná že stačil by ti jen stisk ruky,
ale ruku v tomhle světě,ti podá leda bezruký...
už vidím budoucí syny, vnuky,
jak budou stát jak bezduchý...

A tak v téhle "dnešní společnosti",
jesti to tak nazývati vůbec jde,
vyrostli jsme spolu k nevděčnosti,
když na almužnu říká žebrák ne...