Vstávej

.
Nespi mi na řasách, jsi těžký,
topím se v krásách, utíkám pěšky...
Probuď mou naději, ztracenou v tobě,
stále spíš, kleji, už nejsi robě.

Napiš mi na polštář sametem přání,
prozraď, co milovat pořád ti brání,
snad marná víra v něco víc,
snad strach vidět rub i líc.

Vzpomeň si na chvíle, co ve snu jsi nebyl,
Jak se ti život, co bděl si, krásný jevil
Nebyl dokonalý, však život jsi cítil,
Pročpak jsi ty pocity v sobě vymýtil?

Probuď se, konec dobrý pojď hledat se mnou,
cítit chci své krásy a tvou kůži jemnou.
Chci tě milovat a z lásky mluvit nesmysly,
tobě snad stačí žít ve snu, mysli! (Probuď nám smysly!)

Vstávej!
.