Slunce zapadá...

Šumí listy ve větvích,
slunce se se zemí loučí,
topím se v myšlenkách svých,
ale šťastné chvíle okolo mne krouží.

Síť ze stříbrných vláken
komíhá se ve vánku.
Příroda je snovým zámkem,
co ukládá se ke spánku.

Zářivý posel dolétl na křídlech svých
vyprávět příběhy krásné,
o zázracích v očích tvých,
co svítí, i když sen zhasne.

Někdo nahoře vymetl nebe,
abys lépe věděl,
že čekají jen na tebe,
když vznášet ses chtěl.

Rozpřáhnout ruce, zklamání odhodit,
létat mezi korunami stromů,
všechny zábrany vyhodit,
rychle minout království hromů.

Rozbíhám se, dech zrychluje,
vznášet se nahoře mezi sny.
Srdce buší, krev v žilách pulsuje,
zapomínám na těžké dny.