Den a noc...

Z pavučin utkala závoj, kterým přikryla své city.
Jemnými prsty rozryla hlínu...a ranní rosou zkropila své chyby.
Do hrobu to vše vhodila a zakryla bolestí...(té měla dost).
Vzpomínek se zbavit nemohla...poletovaly kolem jako pár perleťových motýlů.
Plakala spolu s větrem a paprsky hladily ji po třpytivých vlasech smočených slzami.
S hvězdami se ponořila do snů a měsíc jí šeptal dávné příběhy.
Smířila se s dnem posledním.
Zítra vpadne do vln slz a její starosti se roztříští o skály, o skály tvrdé jako výčitky, co slýchávala.
Teď však spí, tak pššš...