Zámek s usměvavými dětmi

Znám jeden zámek s velkou zahradou,
kam se lidi málo dostanou,
bydlí v něm štěstí, pláč i samota,
ale jedné věci,
je tam nejvíc potřeba.

V tom pěkném zámku
žijí děti s velkýma smutnýma očima a srdcem na dlani,
kterým čas utíká jinak než ostatním
a o moc rychleji.

Mají svůj svět a to nikdo
a nic nezmění,
tak mi řekni,
na čem asi těm dětem nejvíc záleží?

Já tam v tom zámku s dětmi byla
a na tři roky jsem pro ně srdce ztratila,
ten, kdo k nim jedenkrát vstoupí
a má v sobě dost síly a pochopení,
pak už není nikdy víc stejný.

Musí mít pro děti vlídné slovo a pohlazení,
a taky trpělivost,
i když to není to hlavní.

Nejvíc ty děti chtějí lásku
a pak máš srdce jak na provázku,
ráno jsi s dětmi
a večer je máš v zámku samotné nechat...

Dáš jim své srdce a slíbíš další den,
kdy děti čekají,
jestli dáš mříže z oken ven
a tak to chodí den co den,
kdy člověk nemůže z toho nijak ven.

Dnes mám dvě děti doma svoje,
ale v tom zámku s dětmi
zůstane už navždy kousek srdce moje.

Stále myslím na děti v tom zámku,
co neznají nic než zdi, zamčené dveře,
vysoký plot a vypůjčenou lásku.