Emo

Rozsévá nebe kapky slz
na parapet mého pokoje
Nebe se mračí nevidím skrz
tíseň mě tlačí už zle mi je.

Smutek mě přepad ze zálohy
nyní mě rdousí bere mi dech
na pomoc smutku jdou chmury zloby
drbou mě rašplí na zádech.

Nechci se nechat ubíjet
myšlenkou zlou a chladivou
své tělo jídlem zabíjet
a hlavu knihou prašivou.

Stýskám si po krásných pocitech
které můj život vyplenil
dívám se nyní po čtyřech zdech
které jsem černě pokreslil.

Nevidím světlo a nevidím stín
mávám si dlaněmi vůkol
proč nejsem správný matky syn
bez chladné zbraně v rukou.

Chlad nože dává mi moc
síla je v lesku kovu tvořena
jen lehce říznu a hlesnu v noc
která je krví mou zbarvena.