Sebepoznání

Klečíš v kaluži vlastního potu,
chytáš rozpálené vředy
padající ze slunce.

Na špičce rezavého hrotu,
visí hrudky
tvého shnilého srdce.

Na koncích mokrých plotů,
rozdělujících úseky
tvé mysli
sleduješ plešaté obličeje
co už dávno vyschli.

Díváš se na to co z tebe zbylo
kousky vlastního já
zalehlé strachem
z otázky
"jak to bude dál"