Návykovej

Nenasytně čichat
k oblečení
a být posedlá
chemií
na kterou nechci
všechno svíst

Jsi návykovej
jak stokrát
obehraná píseň
co vzrušuje i objímá

Stala jsem se závislou
až se mi klepou ruce
když postrádám dech

Ty víš
jak nevěřím lichotkám
minulost mi
proudí šíjí
a chtěla bych si ji
vyrvat ze žil
a zasadit pod strom
chodila bych ji
zalévat slzami
a pak sama
podpálila
to uschlý větvoví

Teď vím
že bys ji radši
vsál do sebe
aby mě už nikdy netrápila
proto tě potřebuji

Přikrytá
dekou z těla
ztrácím stud
tu blízkost
bych nevyměnila
za nic

Já je neposlechla
když mě nebádali
ať se vzdám hříchu

Tak nám teď
fotky sžírají duše
a laskáme se tím
cliché jakým jsou
slova lásky