Život je film

Často si říkám,
proč zrovna já?
Když píšu holkám
a je to nezajímá.

Ne že bych si stěžoval,
mám celkem dobrej život.
Něco jsem zvoral,
ale ani nos nemam jako chobot.

Ale přece si říkám,
proč zrovna já?
Proč já, se ptám.
Ale nikoho to nezajímá.

Nikdo nechápe,
co říci chci.
Trochu se zamyslete,
vy všichni člověci.

Ráno se probudím
a říkám si,ničemu nevěřím,
byl to jen sen, to sci-fi?

Ano, teď jsem zase zpět,
už je dávno půl a pět.

Život je jako film,
začíná a končí,
často během chvil.

Ale mě občas přijde,
že to co žiju,
je jen úsek který přejde.
Když někoho zbiju,
nikomu to nevadí,
blbost to není realita,
to mě jenom tak hladí.

Každé ráno stejný film,
který běží přez den
a večer zase skončí.

To, co jsme udělali,
nevrátíme, nezměníme.
Zkoušky jsme nedaly, holku ztratily.
Všechno je tak jak vidíme,
ale něco na tom možná změníme.

Další ráno jiný film,
který večer skončí titulky,
bývá těžké přežít těžké z životních chvil.
Protože život si z nás dělá jen loutky.

Nebo snad osud,
dělá s vámi snímek,
když pijete piva sud
a ráno vám každý řekne Snílek.

Řekl bych prostě,
že někdo nebo něco,
film hraje s námi vlastně.

Každý den jiný,
zábavný i nudný,
ale každého život
je film unikátní.

Kařdý můj, tvůj i váš den,
je vždy premiéra,
ne žádný sen.

Každý jsme originál
a skvělí,
s chybami ale jedineční.