Bratr

Pohled vlnící se kolem
Lehce sklouzává po stěnách pokoje.
Má jasné čiré tvary, ale přitom tmavé,
Lehce modré, tak nespoutané,
velkou vichřicí dechu prozkoumané.

Kdo chtěl by mluvit s ním,
Jako mluvil by se mnou sám,
Tak drobný vzhled,
Ale hlavou svou jde k výšinám.

Proč nezkusíš ho oslovit,
neb se mnou nemluvíš.
To co vědět chceš a sám i víš
S ním mluv, honem teď
A ze sna ho probudíš.

Není mýtus, ani legendou,
Je člověkem, který dýchá,
Chce být milován,
tak jako mnozí
ani on nechce být sám.

Má moudrý pohled bílé sovy,
která na větvích stromu vyčkává,
Nemluví moc, jen sleduje
a tvou důvěru si kupuje.

Jakoby tajemně působí
však důvěra se znásobí,
jen pár slov s ním vyměníš,
buď statečný a nedůvěru překonej
v lese jeho hřívy neztratíš se,
není lev, jen tuhle službu vykonej.
Nezmění se nic, ale přátel bude víc
a těch není nikdy dost.