Byl jsem to já

Kdysi jsem já plachý býval,
obvykle zamykal se v pokoji.
Rád jsem se schovával do skříní
a čekal až se někdo připojí.

Zůstával jsem však sám
když tiše zíral jsem do tmy
sám sobě si povídám,
někdy brečím a jsem smutný.

Ten pokoj, nebo i ta skříň
byli můj svět
a byli pro mě vším.

Zůstával jsem sám,
poslouchal jen zvuky věcí
a každá nějaký hlas měla.
Někdy spousta z nich
...si se mnou povídala.

Každá doba jednou skončí
a já začal slyšet i hlasy jiné
...hlasy zvenčí.
ven z pokoje jsem vycházel
to dno skříně bylo stále menší.

Pak v pokoji jsem býval málo,
do skříně se už nezavíral,
ale dlouho se na ni díval
a sám na sebe vzpomínal,
jak jsem kdysi plachý býval