31.X.2008

°

mé kroky nazdařbůh
ozvěnou se vrací zpět
okolo hřbitovní zdi
s dětmi
pár svíček
s kyticí květin
v záňadří bolestný smutek
. . .
slyším sám sebe
svá slova
srdce i dech
to ticho kolem
. . .
je nakrojené
v mé duši
jablko sváru
nepokoj času
tam někde uvnitř mně
jako kapička deště
sveze se po skle
a zmizí na okenním rámu
. . .
moje dušičková slza
jako slzy svící
rozžatých tam
kde pochoval jsem
svoji Neskutečnou Lásku
ztuhne na kameni
. . .
po světélkách na hřbitově
se ztichlé děti ještě jednou ohlédly
vnímám teplo jejich dlaní tak
jako kdysi to Tvé
. . . když jsme tehdy ještě byli sami . . .
jen Ty
. . . a s Tebou já . . .
ne . . . neboj se . . .
já nepláču
to jen kapka deště
svezla se po duši
. . .
tatínku je mi zima . . .
vezmu si dcerku do náruče
tiskne mi ručky kolem tváře
. . . jak mě objímá

je pátek
jedenatřicátého října
. . . vzpomínám . . .
dnes bychom slavili výročí
je to už deset let
co jsme se poprvé
. . . spolu brouzdali podzimem . . .

°