Duhová kulička

Já šla jsem cestou zapomnělou
stmívalo se na víčku
a náhle v prachu osamělou
našla jsem kuličku.

Jenom malý kousek duhy
mezi prsty držím hned
přes pastelové barvy tuhy
dívám se na náš svět.

Bílá barva zrcadlí se
čistá jako první sníh
kde můj otec, nevrátí se
neuslyším jeho smích.

Další barva do modra je
jako nebe, andělé
možná příslib tvého ráje
a moře smrtí setmělé.

Červená je barva krve
země v barvě jeřabin
když už zbývá říct jen:Ave
a zazní výstřel karabin.

Zelenaj se moje oči
barva matky přírody
když se s tebou barvy točí
a vraždí se národy.

Kapka stéká po okraji
té nesmí být nikdy moc
to růže ji ukrývají
a přichází ti na pomoc.

Kousek duhy sevřu v dlani
váhám jenom chviličku
zítra kluci na cvrnkání
dostanou
malou kuličku.