...

těžké je smát se slzám včerejšího večera
těžké je spát na ostrém kamení
probouzíš se časně, ještě za šera
a hned se osud chopí velení

nutí tě vyjít ze dveří a bloudit mokrou ulicí
a ty vlastně nevíš kam bys měl teď jít
potichu proklínáš ty, kteří jsou velicí
ty, kteří život chtějí ti odepřít

blátem se brouzdáš v mlhavém městském smogu
duševní útěchu hledáš ve výlohách
kdekdo ti nabízí štěstí jako drogu
která tvé trápení odplaví na vlnách

a tak jdeš dál, jak řeka cesta tě unáší
až do chvíle než klesneš na dláždění
a nikdo tě nezvedne, nikdo neopráší
protože pro tebe už nikdo tu není.