Ztracená...

Kráčím neznámými ulicemi,
ulicemi beze jména.
Sněhová vločka ztracená v poušti světa,
duše bloudící ve tmě.

Jen Ona ví,
ona je tkaninou snů, které sníš.
Ví to, co nikdo jiný na světě.
Je to duše s křídly motýla,
co sedí ti na dlani,
ale sevřít ho nemůžeš.

On uletí…

Uletí, ale ty poběžíš,
co síly ti budou stačit.
A snad z očí ho neztratíš…