Póza

Sám jsem svá nejtrapnější póza,
jsem křehká keramická dóza,
v níž dlí jen nevědomá mysl
a kolem níž, nic nemá smysl.

Má rozbitnost je jen otázkou
času, nic nezmůžu svou láskou,
která je sama již rozbita
a mrtvá k záhrobí klopýtá.

Nic z mého nitra nevyvěrá,
vše jen zbarvilo se do šera.
Jsem totiž svá Smrt, co teď přichází –
a už sám sebe topím pod hrází.